Redukované světlo pro maximální prostorový a umělecký efekt

Lineární světelné struktury a neutrální bílé světlo zajišťují rovnoměrné osvětlení a věrnou reprodukci barev.

Kostel sv. Nikodéma evangelické luteránské církve v severním Hamburku-Ohlsdorfu, navržený Henrym Schlotem, vysvěcený v roce 1959, se vyznačuje výraznou parabolickou nosnou konstrukcí ve svém interiéru, připomínající převrácenou loď, která prostoru dodává světlý, prostorný a otevřený pocit. Tato strukturální geometrie nejen vytváří osobitý prostorový charakter, ale také poskytuje vynikající základ pro akustické a světelné kvality – „prostor plný světla“, který byl již ve své původní koncepci vhodný pro prezentaci umění.

Po odsvěcení v roce 2022 byla budova pod záštitou architektonického a urbanistického studia WRS Architects & Urban Planners a v úzké spolupráci s úřadem pro památkovou péči a Nadací umělecké sbírky Dr. Maike Bruhns přeměněna na výstavní centrum „Parabel – Centrum umění v Hamburku“. Přestavba důsledně sledovala hlavní zásadu, která spočívala v zachování charakteristických konstrukčních prvků a prostorového působení stávající budovy a zároveň v vytvoření moderní a flexibilní infrastruktury pro výstavy.

Koncept osvětlení hraje v přestavbě ústřední roli a převádí architektonickou kvalitu stávající budovy do zdrženlivé, výstavně orientované světelné strategie. Namísto sakrálního, dramatického světelného schématu se koncept opírá o rovnoměrné, lineární ambientní osvětlení ve formě souvislých LED světelných linií podél centrální osy. Ty vytvářejí homogenní, bezstínovou úroveň světla, která se záměrně vyhýbá vytváření hierarchie v prostoru a soustředí se výhradně na vystavená umělecká díla.

Pozoruhodný je přístup, kdy se světlo nepoužívá k zdůraznění jednotlivých architektonických prvků, ale spíše je vedeno striktně podél prostorové osy. To zajišťuje, že výrazný parabolický tvar zůstává jasně čitelný a vytváří klidnou, kontrolovanou světelnou atmosféru, která umožňuje vnímat prostor jako celek.

Volba neutrální bílé barvy světla podporuje barevně neutrální podání uměleckých děl a zabraňuje materiálovému zkreslení. Zároveň jsou světelné zdroje navrženy jako úzké linie integrované do architektury, vizuálně ustupující do pozadí a nekonkurující ani expresivní nosné konstrukci, ani exponátům. Světlo je tak vědomě chápáno jako infrastrukturní médium – přesné, decentní a funkční.

Celkově koncept osvětlení vytváří jednotný a spolehlivý základní jas jako základ pro kurátorské intervence a díky své neutralitě umožňuje vysokou míru flexibility při použití.